Voda pro psa a kočku - jak často měnit vodu v psí a kočičí misce?

Voda je jednou z nejdůležitějších věcí potřebných k životu a naše zvířata, stejně jako my, nemají rády, když zůstanou bez přístupu k čisté a čerstvé vodě. Kolik jí potřebujeme ve stabilních podmínkách, popisuje denní potřeba vody vyjádřená v mililitrech na kilogram tělesné hmotnosti. U dospělého člověka vážícího 60 kg je to asi 2-2,5 litru vody denně [1].

Níže vysvětlujeme, kolik vody potřebuje pes a kočka, odkud ji berou, jak ji podávat a jak pečovat o misku, aby byla voda opravdu bezpečná.

Kolik vody potřebuje pes a kočka

Pro dospělého, klidného psa činí denní potřeba 50-60 ml vody na kilogram tělesné hmotnosti a pro kočku podobně, asi 50 ml na kilogram [2]. Jde ale o průměrné hodnoty pro dospělá zvířata, při optimální teplotě a minimální námaze [3-5].

Takový obecný parametr není přesný, ale pomáhá:

• pochopit, že zvířata vodu prostě potřebují,
• odhadnout rozmezí, kolik vody potřebují,
• vysvětlit, že voda není jen to, co je v misce, ale i to, co zvíře sní.

Je snazší říct majiteli, že jeho kočka potřebuje denně zhruba sklenici vody, než hned vysvětlovat, odkud se ta voda bere a že kočky mají zvláštní přizpůsobení k jejímu zpětnému získávání [6].

Odkud pes a kočka berou vodu a na čem závisí žízeň

Kolik vody zvíře přijme, vyplývá z fyziologických faktorů, které regulují žízeň. Ovlivňuje je buněčná homeostáza a denní cyklus, který neustále kolísá mezi mírnou dehydratací a hyperhydratací [2,7].

Potřebu lze počítat v ml na kg tělesné hmotnosti, v ml na kg přijaté sušiny nebo v ml na přijaté kcal. U každé z těchto metod je voda součtem tří zdrojů [2,8]:

• vlhkosti obsažené v potravě,
• volné vody, tedy té z misky,
• metabolické vody, která vzniká při biochemických reakcích v organismu.

„Sklenice vody pro kočku“ je tedy složitější pojem a voda je jen jednou ze součástí vyvážené stravy [8,9].

Změny v pití vody - čeho si všímat

Miska s vodou umožňuje průběžně sledovat, co se s mazlíčkem děje. Zvýšené pití (polydipsie) nebo snížené (adipsie) může být přechodný a zcela přirozený stav [3,10,11]. Pes po několikahodinové procházce vypije celou misku za pár minut a po změně krmiva na sušší doplní chybějící vodu z misky [2].

Na druhou stranu vystrašená kočka se obvykle pití vyhýbá a po přechodu na krmivo s vyšším obsahem vody pije zvíře z misky méně. Častou příčinou změn bývá také nuda nebo problémy s chováním: zvíře si s vodou hraje, což vypadá jako náhlé zvýšení pití, nebo přestane pít, protože špatně snáší odloučení od majitele [12,13].

Jak psovi podávat vodu: miska, místo a stálý přístup

Názorů na způsob podávání vody je skoro tolik, kolik je majitelů. U psů je to poměrně jednoduché: obyčejná miska je nejoptimálnější volbou [5,8]. Důležité je zvolit velikost misky podle psa (štěně, které padá do misky čtyřikrát větší, než je samo, to není nic příjemného) a místo, kde stojí.

Ve většině domácností stojí miska s vodou vedle misky s krmivem. Je to nejlepší řešení? Ano i ne. Nejlepší je sledovat chování zvířete a v obtížnějších případech se poradit s etologem nebo veterinárním lékařem [13].

Měl by mít pes vodu pořád?

Stálý přístup k vodě (ad libitum) není vždy dobrý nápad [2,19]. Velmi aktivní pes, který po hodině běhání vypije celou misku najednou, ji nejspíš hned vyzvrací. Lepší je mu zhruba půl hodiny dávkovat vodu po porcích [20]. Podobně je to se psem, který si s vodou rád hraje: neustálý přístup to jen zhorší. Pokud se pes u misky chová divně, je dobré hledat příčinu s pomocí odborníka [20].

V jaké výšce postavit misku?

Obecně je lepší, když miska stojí trochu výš než podlaha [2,9,20], natolik, aby zvíře nemuselo natahovat krk. To je důležité zejména u velkých plemen psů [6]. Pokud vidíme, že poloha při jídle nebo pití je nepohodlná nebo bolestivá, je třeba ji změnit. U některých onemocnění, např. achalázie jícnu, by pes měl jíst s předními tlapkami výrazně výš než se zadními, aby se omezilo vracení potravy.

Miska, nebo fontána pro kočku

Tady neexistuje jednoznačná odpověď [2,6,21]. Na internetu je mnoho názorů, ale chybí studie na velké, reprezentativní skupině zvířat. Kočky mají specifické preference a jedna miska často nestačí, proto je dobré věnovat pozornost počtu a rozmístění zdrojů vody.

Ve studii preferencí 549 koček [6]:

• víc než 80 % koček pilo hlavně z misky, méně než 20 % z fontány,
• kočky s přístupem k oběma zdrojům v 60 % volily misku,
• kočky jasně preferovaly misky s průměrem pod 15 cm a materiál misky pro ně nebyl důležitý,
• doporučovaly se alespoň 2 misky na jednu kočku [6,20].

Jaká voda a jak často ji měnit

Bez ohledu na druh misky a druh zvířete je klíčová čistota a kvalita vody a to, jak často ji měníme [6]. Pokud vodu může pít majitel, může ji dostat i mazlíček. Obvykle rozhodují preference majitele, zda zvíře pije balenou, nebo kohoutkovou vodu [5,6,10]. Nejdůležitější je, aby byla voda dostupná a čerstvá, tedy měněná alespoň jednou denně.

Stává se, že mazlíček i přes krásnou misku plnou čerstvé vody dává přednost louži nebo akváriu [6,11,20]. To je cenné pozorování, protože ukazuje, že jsme úplně nepochopili, co zvíře potřebuje.

Proč se miska musí mýt

Každodenní výměna vody je samozřejmá, ale péče o samotnou misku už ne [22]. Výměna vody moc nepomůže, pokud byla miska umytá před týdnem. Bakterie se množí přímo ve vodě: to, co má zvíře v tlamě, na tlamě a někdy na tlapkách, zůstává v misce. Mnoho mikroorganismů vytváří biofilm, který pevně lne k podkladu a těžko se odstraňuje. Samotné propláchnutí misky nebo fontány tekoucí vodou nestačí [23].

Stejně jako my neradi pijeme ze špinavého hrnku, některá zvířata:

• nebudou pít ze špinavé nádoby, i když do ní byla nalita čerstvá voda,
• se mohou kvůli ní vystavit infekci.

Je to vidět zejména tehdy, když několik zvířat používá společné misky. Jedno nemocné zvíře může ve vodě zanechat infekční činitel a ostatní se jím mohou nakazit [22,24,25]. Proto misku na vodu berme jako obyčejný hrnek a myjme ji co nejčastěji.

Čím hrozí dolévání vody a neumytá miska

Dolévání vody do misky není vždy dobré řešení [26]. Zbytek vody na dně spolu s drobky krmiva je dobrou půdou pro růst mikroorganismů. To, co má zvíře na jazyku, dásních, zubech a v kožních záhybech, se v neumyté misce, zvlášť za teplého dne, obvykle dál množí nebo vytváří rezervoár [27-29].

Při ráně nebo poranění v oblasti tlamy může být taková voda zdrojem infekce, např. bakteriemi rodu Staphylococcus, Streptococcus a v nebezpečnějších případech Pseudomonas. Při více zvířatech může být flóra jednoho nebezpečná pro druhé a způsobovat hnisavé změny v oblasti tlamy, průjmy nebo přenášet parazity [26,28-31].

Co ovlivňuje, kolik zvíře pije

• faktory spojené se zvířetem: věk, pohlaví, zdravotní stav,
• jeho preference: druh nádoby, jejich rozmístění, pití o samotě nebo v přítomnosti někoho,
• prostředí: teplota, vlhkost vzduchu, druh potravy,
• samotná voda: její čistota a kvalita.

Vyvážení těchto prvků závisí do velké míry na pozorném sledování ze strany majitele a v obtížných případech na spolupráci s etologem a veterinárním lékařem.

Autor: MVDr. Dominik Łagowski, Sub-Department of Veterinary Microbiology, Faculty of Veterinary Medicine

Bibliografie

1. Maughan RJ. Introduction to the European Hydration Institute’s Expert Conference on Human Hydration, Health, and Performance. Nutr. Rev. United States; 2015. p. 55-6.
2. Nutrient Requirements of Dogs and Cats [Internet]. Washington, D.C.: National Academies Press; 2006. Available from: http://www.nap.edu/catalog/10668
3. Finco DR, Adams DD, Crowell WA, Stattelman AJ, Brown SA, Barsanti JA. Food and water intake and urine composition in cats: influence of continuous versus periodic feeding. Am J Vet Res. United States; 1986;47:1638-42.
4. Perrier ET, Johnson EC, McKenzie AL, Ellis LA, Armstrong LE. Urine colour change as an indicator of change in daily water intake: a quantitative analysis. Eur J Nutr [Internet]. 2016;55:1943-9. Available from: https://doi.org/10.1007/s00394-015-1010-2
5. Zentek J. Nutritional Guidelines For Complete and Complementary Pet Food for Cats and Dogs. FEDIAF; 2019.
6. Fritz J, Handl S. THE WATER REQUIREMENTS AND DRINKING HABITS OF CATS. Vet Focus. 2018;28.
7. Armstrong LE. Hydration Biomarkers During Daily Life: Recent Advances and Future Potential. Nutr Today [Internet]. 2012;47. Available from: https://journals.lww.com/nutritiontodayonline/Fulltext/2012/07001/Hydration_Biomarkers_During_Daily_Life__Recent.2.aspx
8. Zanghi BM, Gerheart L, Gardner CL. Effects of a nutrient-enriched water on water intake and indices of hydration in healthy domestic cats fed a dry kibble diet. Am J Vet Res. United States; 2018;79:733-44.
9. Zanghi BM, Gardner CL. Total Water Intake and Urine Measures of Hydration in Adult Dogs Drinking Tap Water or a Nutrient-Enriched Water. Front Vet Sci [Internet]. 2018;5:317. Available from: https://www.frontiersin.org/article/10.3389/fvets.2018.00317
10. Ramsay DJ, Thrasher TN. Regulation of fluid intake in dogs following water deprivation. Brain Res Bull. United States; 1991;27:495-9.
11. ANDERSON RS. Water balance in the dog and cat. J Small Anim Pract [Internet]. 1982;23:588-98. Available from: https://doi.org/10.1111/j.1748-5827.1982.tb02519.x
12. Fatjó J, Ruiz-de-la-Torre JL, Manteca X. The epidemiology of behavioural problems in dogs and cats: A survey of veterinary practitioners. Anim Welf. 2006;15.
13. Camps T, Amat M, Manteca X. A Review of Medical Conditions and Behavioral Problems in Dogs and Cats. Anim an open access J from MDPI. 2019;9.
14. Dru Forrester S, Roudebush P. Evidence-based management of feline lower urinary tract disease. Vet Clin North Am Small Anim Pract. United States; 2007;37:533-58.
15. Boland LA, Barrs VR. Peculiarities of feline hyperadrenocorticism: Update on diagnosis and treatment. J Feline Med Surg. England; 2017;19:933-47.
16. Kooistra HS, Galac S. Recent advances in the diagnosis of Cushing’s syndrome in dogs. Vet Clin North Am Small Anim Pract. United States; 2010;40:259-67.
17. Marks SL, Kook PH, Papich MG, Tolbert MK, Willard MD. ACVIM consensus statement: Support for rational administration of gastrointestinal protectants to dogs and cats. J Vet Intern Med [Internet]. John Wiley & Sons, Ltd; 2018;32:1823-40. Available from: https://doi.org/10.1111/jvim.15337
18. Court MH. Feline Drug Metabolism and Disposition: Pharmacokinetic Evidence for Species Differences and Molecular Mechanisms. Vet Clin North Am Small Anim Pract [Internet]. 2013;43:1039-54. Available from: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0195561613001162
19. Garcia SN, Osburn BI, Cullor JS. A one health perspective on dairy production and dairy food safety. One Heal (Amsterdam, Netherlands). 2019;7:100086.
20. Landsberg GM, Hunthausen WL, Ackerman LJ, Landsberg GM. Behavior problems of the dog and cat. 2013.
21. Grant DC. Effect of water source on intake and urine concentration in healthy cats. J Feline Med Surg. England; 2010;12:431-4.
22. Cabral JPS. Water Microbiology. Bacterial Pathogens and Water. Int. J. Environ. Res. Public Heal. 2010.
23. Nogueira Brilhante RS, Correia EEM, De Melo Guedes GM, Pereira VS, De Oliveira JS, Bandeira SP, et al. Quantitative and structural analyses of the in vitro and ex vivo biofilm-forming ability of dermatophytes. J Med Microbiol. England; 2017;66:1045-52.
24. Moriello K. Mechanical washing of pet food bowls is effective for Microsporum canis decontamination. Vet Dermatol. 2019;30.
25. Ghasemzadeh I, Namazi SS. Review of bacterial and viral zoonotic infections transmitted by dogs. J Med Life. 2015;8:1-5
26. O’Brien E, Xagoraraki I. A water-focused one-health approach for early detection and prevention of viral outbreaks. One Heal [Internet]. 2019;7:100094. Available from: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2352771418300569
27. Lin M-H, Ke W-J, Liu C-C, Yang M-W. Modulation of Staphylococcus aureus spreading by water. Sci Rep [Internet]. 2016;6:25233. Available from: https://doi.org/10.1038/srep25233
28. S. Alidadi OA. Water as a Potential Transmission Route of Infection with Tapeworms. J Air Water borne Dis [Internet]. 2015;04. Available from: http://www.omicsgroup.org/journals/water-as-a-potential-transmission-route-of-infection-with-tapeworms-2167-7719-1000e135.php?aid=70363
29. COLEMAN BL, SALVADORI MI, McGEER AJ, SIBLEY KA, NEUMANN NF, BONDY SJ, et al. The role of drinking water in the transmission of antimicrobial-resistant E. coli. Epidemiol Infect [Internet]. 2012;140:633-42. Available from: https://www.cambridge.org/core/product/identifier/S0950268811001038/type/journal_article
30. Olsen SJ, Miller G, Breuer T, Kennedy M, Higgins C, Walford J, et al. A waterborne outbreak of Escherichia coli O157:H7 infections and hemolytic uremic syndrome: implications for rural water systems. Emerg Infect Dis. 2002;8:370-5.
31. Muscarella LF. Contribution of Tap Water and Environmental Surfaces to Nosocomial Transmission of Antibiotic-Resistant Pseudomonas aeruginosa. Infect Control Hosp Epidemiol [Internet]. 2004;25:342-5. Available from: https://www.cambridge.org/core/product/identifier/S0195941700083855/type/journal_article